Johannes Kepler. Ten, kdo potvrdil teze Kopernikovi

Johannes Kepler, německý matematik a astronom, jedna z největších postav středověké astronomie, přichází na svět 27. prosince roku 1571 ve Weil der Stadt v Německu.

Věnujme se Johannu Keplerovi od okamžiku, kdy roku 1600 na přání Tychona Braha (viz Tycho Brahe) přichází do Prahy, ke dvoru císaře Rudolfa II. (viz Rudolf II.) – Kepler přichází do Prahy rád, v Rakousku totiž v této době začíná pronásledování protestantů a Johhanes Kepler, jako evangelík, vyučující na univerzitě v Grazu, se necítí být v Rakousku v bezpečí.

Po příchodu do Prahy je Johannes Kepler jmenován Rudolfem II. císařským matematikem a další dva roky dělá pomocníka Tychonu Brahemu.Po Tychonově smrti, v roce 1601, je Johhanes Kepler povolán na jeho místo – je tedy nejen dvorním matematikem, ale i císařským hvězdářem, a to za plat 500 dukátů ročně.

V Praze Johhanes Kepler žije postupně na několika místech – nejprve v Emauzském klášteře, poté v univerzitní koleji na Ovocném trhu a nejdéle pak v Karlově ulici na Starém Městě pražském.

Po smrti císaře Rudolfa II. Habsburského v roce 1612 zůstává Johhanes Kepler na dvoře Matyášově a po Matyášově smrti na dvoře jeho nástupce Ferdinanda II. (viz Ferdinand II. Habsburský )Jelikož mu ale oba monarchové povolují usídlit se mimo císařský dvůr, žije Johannes Kepler v Praze jen do roku 1612 – pak se stěhuje do rakouského Lince, kde žije až do roku 1628 a kde pobírá roční důchod 300 dukátů. Důchod mu vyplácí dvorní komora pro finance, která Keplerovi vylepšuje tento dosti ubohý příjem ještě různými občasnými příspěvky a zvláštními podporami.

Hlavním zdrojem příjmů pro Keplera je kromě stálého platu (důchodu) především sestavování kalendářů a horoskopů – prorokuje, jaká bude povětrnost, politické události atd.

V astronomii Johhanes Kepler na základě svých i cizích pozorování, vycházeje přitom z nesčetného množství výpočtů, které po sobě zanechal Brahe, dochází k formulaci nových planetárních zákonů – ze studia dráhy Marsu odvozuje Kepler zákony o průvodičích: zákon (První Keplerův zákon), který říká, že „dráhy planet jsou elipsy, v jejichž společném ohnisku je Slunce, a zákon další („Druhý Keplerův zákon“), který říká, že „plochy opsané průvodičem planety za stejné období jsou stejné“, zveřejňuje Kepler v roce 1609.

Zákon třetí („Třetí Keplerův zákon“), který říká, že „dvojmoci oběžných dob různých planet jsou přímo úměrny trojmocím jejich středních vzdáleností od Slunce“, vydává Kepler tiskem v roce 1618.

Keplerovými zákony je potvrzena Kopernikova (viz Kopernik, Mikuláš) heliocentrická soustava. Ale přestože Kepler poznává její platnost, nedokáže vysvětlit v čem je příčina jejího fungování. To se pak podaří až Isaacu Newtonovi (viz Newton, Isaac), který ukáže, že Keplerovy zákony vyplývají ze zákona všeobecné přitažlivosti, který platí mezi hmotami v celém vesmíru. Zákon všeobecné gravitace vyslovený Newtonem říká, že se dvě tělesa přitahují silou, která je přímo úměrná čtverci jejich vzdáleností.

Roku 1609 vychází Keplerovo nejslavnější dílo „Astronomia nova de motibus stellae Martis ex observationibus Tychonis Brahe“, kde Johhanes Kepler shrnuje svá pozorování a z nich vyplývající zákonitosti.

V roce 1611 vydává spis „Dioptrika“, v němž podává výklad Galileova (viz Galilei, Galileo) čočkového dalekohledu, zdokonaluje jeho konstrukci a nabízí čtenáři návod na jeho sestrojení. Sám Kepler ale dalekohled nikdy nesestrojí, podle jeho nákresu mu ho staví jezuita Krištof Scheiner. Keplerův dalekohled je ale upraven tak, aby s ním bylo možné sledovat Slunce, jedná se v podstatě o helioskop s objektivem s barevného skla.

Dalším Keplerovým dílem o optice je spis „Ad vitellionem paralipomena quibus astronomie pars optica tradidur“, napsaný v době jeho pražského pobytu.

V roce 1627 Johannes Kepler vydává tzv. Rudolfinské tabulky, sloužící k výpočtu poloh planet. Tyto tabulky sestavuje na základě pozorování shromážděných Tychonem Brahe. Proto je také na titulní straně zobrazen Tycho Brahe, ukazující na nadpis „Tabulae Rudolfina“.

Johannes Kepler, jeden z nejvýznamnějších astronomů středověku, umírá 15. listopadu roku 1630 v Řezně ve věku necelých šedesáti let.